Váš přístup k vínu může být různý – možná patříte mezi vášnivé konzumenty vinného moku. Nebo naopak ke sklence usedáte jen zřídkakdy a ještě se strachem, s jakou se ráno probudí vaše hlava.
Třeba ho nepijete vůbec, ale rádi jím někoho z okolí obdarováváte. Ať tak, či tak v naší malé škole pro znalce vína si něco zajímavého najde každý.
1. STAČÍ MÁLO
Jestli jste ten případ, který dvakrát do roka koupí víno na rodinnou oslavu, stačí vám základní orientace. Pro vás je důležité, aby víno bylo průměrně dobré – chutnalo vám a nebylo vám po něm zle.
2. ZÁKLADNÍ ROZDĚLENÍ
Logicky jako první vnímáme barvu vína. Vždyť tu rozeznáme na první pohled. Základně se vína dělí na červená (z modrých bobulí), bílá (z bílých hroznů) a růžová (z modrých hroznů). Nicméně vína se rozdělují i podle jiných kritérií. Důležitý je třeba obsah zbytkového cukru: ten určuje, zda se jedná o víno suché, polosuché, polosladké či sladké.
3. PŘIVOŇTE SI
Tu nejdůležitější roli v poznávání vína má překvapivě čich, i když člověk se zabořeným nosem do skleničky vypadá dost komicky. Určitě jste se již potkali se znalci, kteří ve víně jsou schopni najít moře vůní. Člověk si pak snadno připadá jako „analfabet“, když je v něm sám nenajde. Každý má ale jiné vnímání vůní a my ženy jsme na tom o dost lépe než muži. Máme totiž geneticky daný o třicet procent lepší čich než muži. Někdo tak ve víně pozná jen základní vůně a jiný je schopen poznat i ta nejjemnější aromata. Důležitou roli hraje to, jaká je vaše čichová paměť, a samozřejmě praxe.
Nalijete si víno a přičichnete – tak poznáte takzvané primární aroma vína. V něm se vám představí květinové, ovocné nebo rostlinné tóny vína. Pak musíte chvilku počkat,alespoň dvě minutky, víno ve sklenici roztočit, a znovu si přičichnout. Teď jste schopni rozpoznat třeba barikované víno, které zraje v dubovém sudu, protože ucítíte právě dubové dřevo a kouř. Pak teprve přichází třetí stupeň, kdy už se můžeme napít a zároveň opět „začicháme“. Ve chvíli, kdy se vám víno vlévá do úst, oceníte souhru mezi chutí a vůní.
Nos je pro vás zároveň prvním indikátorem toho, jestli nepijete špatné víno. Nejčastěji vůni vína zkazí korková zátka. Kdo si přece jen není jistý, že by zkažené víno poznal, ten si může dojít do vinotéky čichnout. Každá lepší je totiž vybavena lahvičkami s nejčastějšími vadami vína a na požádání vám dají přivonět ke koncentrovanému zápachu. Vady korku jsou jedním z důvodů, proč se v poslední době dost vinařů přiklání k používání plastových či skleněných zátek, které víno neznehodnotí.
4. CO POZNAJÍ OČI
Není třeba zdůrazňovat, že pohledem poznáme barvu vína. Právě barva pro vás může být vodítkem pro určení stáří a zralosti vína. Mladé víno poznáme podle světlého odstínu na okraji hladiny, říká se mu „meniskus“, a u zralého vína ho nenajdeme. Mladá bílá vína jsou většinou světle žlutá, a jak zrají, jde jejich barva do medových až temně žlutých barev. Mladé červené víno má jasně červenou barvu a čím je starší, tím je odstín více do hněda.
Okem odhalíte i případnou sedlinu u dna skleničky. Ta se tvoří jen u nefiltrovaného vína nebo staršího červeného vína. Na kvalitu vína sice tyto usazeniny vliv nemají, ale do sklenic by se neměly dostat. Proto se vína dekantují, tedy přelévají před podáváním do karaf. Jejich chuť se díky tomu může plně rozvinout a v případě staršího červeného vína tím zabráníte i tomu, aby se usazeniny dostaly do karafy.
5. CO ŘEKNE CHUŤ
Čím více druhů vína ochutnáte, tím více chutí v nich můžete objevit. Každému ale chutná něco jiného, někdo si libuje v těžkých intenzivních vínech, jiný zase v lehoučkých ovocných. Ta „svá“ zjistíte jen praxí.
Pokročilí vínoznalci pak ocení ledová či slámová vína, která mají specifickou, intenzivnější chuť. Patří mezi lahůdky, ale nejsou nejlevnější. Platíte totiž práci, kterou s vínem vinař měl. Z jednoho hroznu se totiž dá vyrobit jen kapka slámového či ledového vína.
V chuti vína se řídíme ale hlavně sezonou. V létě člověk hledá ve víně osvěžení, a tak mu více chutnají lehká bílá vína s menším obsahem alkoholu a svěží kyselinkou. V zimě ocení plnější a mohutnější červená vína s ohlazenou tříslovinou, která v ústech vyvolá podobně svíravý pocit, jako když se napijete silného čaje.
6. BRAŇTE SE
Špatné víno pozná každý. „Když vám víno nevoní ani nechutná, má vadu a tu byste měli řešit s tím, kdo vám jej prodal.“ Spousta lidí se stydí víno reklamovat, přitom když vám v restauraci naservírují přesolené jídlo, také ho s klidem vrátíte. Chcete-li s reklamací uspět, musíte do obchodu donést nedopitou lahev.
Vady vína se ale dají šikovně skrýt. A velmi jednoduše – stačí víno podchladit. Pokud vám přinesou v restauraci podezřele ledovou skleničku, rozhodně si počkejte, až víno dosáhne vyšší teploty, a pak ochutnejte.
7. ZA JAK DLOUHO MOHU VÍNO OTEVŘÍT?
Když si domů přinesete víno, na které se opravdu těšíte, nespěchejte na něj. Po cestě by mělo alespoň dva dny zůstat v klidu a temnu. A nezapomeňte na správnou teplotu podávání. Šumivá vína chutnají nejlépe při vychlazení na 5-7 °C, bílá při 10-13 °C a červená při 14-16 °C .
8. CO ZAKOUSNOUT
Krása vína vynikne až v kombinaci s jídlem. Francouzi pro tohle snoubení mají svůj vlastní výraz „mariage“ (svatba) a dovedli jej k dokonalosti. Špatným výběrem vína si můžete zážitek z jídla pokazit. Když si budete k biftekům dávat výběr z bobulí, je to jako byste maso polili medem. Kyselé víno vám v kombinaci se smetanovou omáčkou způsobí střevní obtíže, protože víno omáčku už v žaludku srazí.
9. OCHUTNÁVEJTE
Čím více druhů vína ochutnáte tím lépe se dokážete rozhodnout jaké víno je váš favorit. Jestliže si nevíte rady rádi vám poradíme s výběrem. Napište nám, zavolejte nám rádi s vámi poradíme.